Když mluvím o virtuální realitě ve vztazích, nemám na mysli žádné černé brýle, co si nasadíte na hlavu a můžete díky nim vmžiku lyžovat v Alpách nebo házet frisbee dinosaurovi. Mluvím o našich představách a vizích, o situacích, které si malujeme a vybarvujeme v nejrůznějších barvách. Včetně té nejrůžovější i nejčernější. Rozdíly mezi tím, co si představujeme a tím, co se nám v životě reálně děje, pustoší vztahy paradoxně často víc než realita skutečná.
Hlava versus to, co mám doma
Rozdíl mezi očekáváním ženy a skutečným konáním muže - zvlášť se týká projevů citů - to je nekonečná a stále se opakující kapitola. Nejspíš od počátku věků. Menší či větší rozpor mezi tím, co od vztahu očekáváme, a tím, co ve skutečnosti dostáváme, zažil snad každý z nás. Pokud problém dlouhodobě přetrvává, hledáme řešení. V horším případě vyžadujeme po partnerovi, aby se v prvé řadě změnil on. V lepším případě začneme od sebe.
Nedávno za mnou přišla jedna klientka se vztahovým tématem. Měla vysněného muže, se kterým žila ve vysněném domě. Na první pohled se všechno zdálo ideální. Jenže měla problém s tím, že jí nedával dostatečně najevo svoji lásku. Často si pak vynucovala pozornost, dělala scény a kazila tím společný čas oběma.
Víte, na co jsme přišly během našeho rozhovoru?
Klientka celou cestu z práce domů přemýšlela o tom, jak ji muž přivítá. Měla jasná očekávání, představu o tom, jak by měl její příchod vypadat. Pak přišla domů, očekávání se nenaplnila a vše se sesypalo jako domeček z karet. Zjištění, že její vlastní očekávání ve skutečnosti terorizují partnera, jejich vztah i ji samotnou, jí přineslo nesmírnou úlevu.
Znamená to, že klientka prozřela a už nikdy nebude mít očekávání?
Nejspíš bude. Minimálně ještě nějakou dobu. Ale také s tím bude počítat a to vědomí jí pomůže rozpor mezi očekáváním a realitou ustát bez "úrazu".
Bejvávalo dobře. Fakt?
Dalším obvyklým vztahovým tématem je změna. "Už to není jako dřív". Kolikrát jsem to jen slyšela? A upřímně, kolikrát jsem si tohle nesmyslné konstatování převalovala já sama v hlavě.
Vedlo to k tomu, že jsem byla naštvaná, měla špatnou náladu. Sebemenším vychýlením od svých představ (a už jsme u toho zase!) jsem se zabývala zas a znova dlouhé hodiny. "Už to není jako dřív" občas nahradilo ještě prázdnější "Bývalo to lepší". Opět se zabýváme něčím, co fakticky není, jen my si to představujeme. A je jedno, že to v tuhle chvíli nejsou představy, ale "jen" vzpomínky, okořeněné dávkou nostalgie, která umí kde co spolehlivě ztrpčit.
Chtít, aby něco bylo jako dřív, znamená chtít něco statické. Staticky skvělé. Jenže vztah je živý organismus tvořený dvěma živými organismy. Mění se a vyvíjí pod tíhou milionu faktorů. Lpění na představách nebo vzpomínkách vám nikterak nepomůže. Naopak, bude to mnohem horší. Moje klientka z vyšších pater tohoto článku je toho důkazem.
Jakýkoliv problematický vztah vám může pomoci pročistit náhled zvenčí. A v tomto ohledu vám ráda nabídnu pomocnou ruku. Přijďte si se mnou promluvit. Zavolejte mi a posviťme si na vaše téma společně.